Camino de Jinama

Tato budova, stojící před kostelem Iglesia de Candelaria, byla prvním sídlem radnice obce Frontera na počátku 20. století. Frontera se stala druhou obcí ostrova El Hierro v roce 1912; do té doby veškerá instituční pravomoc ostrova byla ve Valverde. Naproti této budově, ve které je dnes bar, stojí kostel Iglesia de Candelaria, to nejzajímavější z tohoto chrámu je samostatně stojící zvonice, která se nachází na malé vulkanické homoli hory Montaña de Joapira, vzadu za kostelem. Stezka Jinamou zde začíná vyasfaltovaným úsekem, který je přibližně 500 metrů dlouhý.

Tradiční obydlí ostrova El Hierro byla z kamene, omítka byla přepychem, který si pro své domovy nemohla dovolit většina rodin; a podlahy bývaly z ušlapané hlíny s kravským trusem. A proto proslul první omítnutý dům z údolí Golfo, jemuž zůstalo jméno la Casa Blanca, které dostal již v roce 1873. Tato budova umístěná v osadě Los Corchos byla mezníkem v krajině, jelikož budila pozornost svou bílou barvou dokonce i od moře. Dnes je spíše opomíjená, ačkoliv stále na ní můžeme vidět neústupnou důstojnost tradiční venkovské stavby ostrova.

Tato samostatně stojící borovice dává jméno statku, který se věnuje pěstování vinné révy, šplhá až k okrajům hory. Borovice nevyniká jen pro svůj kolmý vzrůst, ale také proto, že se nachází mimo své přirozené místo výskytu, které je na ostrově většinou na jižním svahu vrcholu. Tato borovice, jako ostatní na svahu, vznikla ze semínek, které padají na zem a ujmou se mezi exkrementy divokých holubic, jež létají nad touto oblastí. Ve skutečnosti původně v této oblasti byla jedna z pěti mříží, které se na noc zavíraly. Účelem těchto mříží bylo zabránit průchod zvířatům na pole, protože ve státním lese volně pobíhal dobytek, zvláště prasata. Mříž již zmizela, ačkoliv si ještě můžeme všimnout, kde byla označena hranice mezi soukromým a státním lesem.

Tento kámen vedle cesty se podobá oltáři, a to jak svým obdélníkovým tvarem a členěním, tak tím, že má na vrchní části dřevěný kříž. Kromě toho si po straně můžeme všimnout velkého vyrytého kříže. Tato náboženská symbolika je spojena s jeho funkcí jako místo odpočinku mrtvých. V dávných dobách lidé, kteří zemřeli v obci El Golfo, museli být přeneseni do Valverde, aby získali hrob, a to až do poloviny 19. století. Tento kámen byl místem vybraným smutečními průvody k uložení zesnulého a k odpočinku před vstupem na vrchovinu.

Jsme u rokle, kde je kamenný lom La Helechera, a kde se těžil červený vřídelní kámen, ze kterého se formovaly rohy mnoha budov v El Golfo, začínající kostelem Iglesia de la Candelaria. Snést kámen na výstavbu chrámu byla zbožná povinnost pro lidi, kteří šli po cestě. Můžeme si všimnout ušlechtilého exempláře keře apollonias barbujana, který nám značí, že se nacházíme na území teplomilného vlhkého lesa, který je situovaný pod vavřínovým lesem ostrova El Hierro. Zde je hojně se vyskytující druh keře apollonias barbujana, spolu s cesmínami a dalšími keřovitými druhy. Také se nazývá suchý vavřínový les, jelikož přežívá díky menší vlhkosti než více rozvinutá vavřínová území.

Tento strom u cesty byl jedním z mála míst k odpočinku, jelikož je zde trasa méně strmá. Díky vlastnostem byl tento exemplář vhodnější k přivazování prasat k jeho kořenům při stěhování. Pokud si povšimneme, můžeme ještě vidět otisky tesáků, protože původně na El Hierro existovala autochtonní rasa černých prasat s dostatečně vyvinutými tesáky; dnes již tato rasa z ostrova vymizela. Jelikož jsou prasata plachá, tak v mnoha případech se jejich přesun dělal v noci, aby si nevšimla nerovností u okraje cesty a tak se předešlo nehodám.

Následkem sesuvu najdeme uprostřed cesty tento kámen značných rozměrů a na něm kříž. Tradice ho přisuzuje k památce mnicha, který utrpěl nehodu při sesuvu. Jeho přítomnost na cestě nám připomíná, že trasy na svahu jako tato trasa Jinama mají vždy riziko sesuvu, zvláště ve větrných nebo deštivých dnech, kdy se tato cesta stává nebezpečnou.

Viseny mokánské z Jinamy jsou některé z nejvelkolepějších exemplářů tohoto druhu ve vavřínovém lese. Podél cesty doprovázejí pocestné. Vzrůst tohoto exempláře i jeho rozměr, listoví a starobylost z něj udělali strom hodný jména Mocán de la Sombra (sombra znamená stín) jako ideální místo k úkrytu pocestných. El Mocán de la Sombra byl navíc spojený s mariánskou tradicí, protože v jedné dutině kmene se nacházel uctívaný reliéf Panny Marie Neposkvrněného početí. Tento mariánský obraz měl i svou vlastní slavnost na cestě, kde se počítalo i s přítomností tanečníků.

Přírodní vyhlídka na El Golfo Odtud se pískalo nebo vykřikovalo, aby se podala zpráva o tom, kdo sestupoval, a například také, aby se jídlo dalo na oheň nebo že se šlo dobře. V dobách kdy nebyly žádné umělé šumy, hlasy bylo slyšet z větší dálky. Také se používaly hlásné trouby, vyráběné z mušlí nebo mořských hlemýžďů, takže každá rodina měla charakteristické troubení. Také se používala k rituálu margareo, který se dělal, když umřel nebo se zabíjel osel. Mladí lidé, kteří dělali margareo, dávali části osla lidem, se kterými se chtěli vypořádat, byla to forma ostré sociální kritiky, kdy se během noci křičelo a sloužilo to jako únikový ventil v malé společnosti.

Jinama je také přítomná na hlavní oslavě lidu ostrova El Hierro, sestupu Panny Marie Královské, Bajada de la Virgen de los Reyes, a jejím putování po vesnicích ostrova. Panna Marie Královská vychází každé čtyři roky z údolí Valle, je nesena přes Jinamu a dostane se do Valle del Golfo tunelem Los Roquillos, aby se vyhnula nebezpečné tradiční cestě La Peña. Pannu Marii může doprovázet 500 lidí v dlouhém průvodu, který se od sestupu v r. 1989 zastavuje na tomto místě. Tak udržují při životě jedno z tradičních využití této cesty, která se v současnosti stala klenotem pěší turistiky ostrova El Hierro.

Tato jeskyně podél cesty má uvnitř kulaté kameny, které se podobají sudům, ve kterých se uchovává víno. Tyto sudy mají na ostrovech název „pipas” a odtud pochází jméno jeskyně Cueva de las Pipas. Kromě toho soudek je obvyklá míra kanárského zemědělství, kde se zalévá ze sudů, které mají přibližně 450 litrů. Kromě toho byl tento bod důležitý proto, že to bylo místo setkání uprostřed cesty, kde mohl odpočinout osel. Tady vyprávěl ten, který šel nahoru, tomu, který scházel, jaké to bylo v údolí a naopak.

Letime je slovo, které se dostalo z mluvy starých kanárských obyvatel do španělštiny a znamená vysoký útes nebo svah. Je to okraj velmi vysokého útesu nebo okraj propasti. V Isoře, letime je označováno jako hrana Jinamy, koruna vulkanické hráze, která značí průchod na cestu, která se klikatí na svahu. Autentický mezník v krajině, který můžeme pozorovat od začátku státní cesty v Joapiře. Svěřit se do ochrany nějaké Panny Marie nebo nějakého Svatého byla tradice, když se někdo vydal těmito cestami. Tři hlavní cesty – Tibataje, San Salvador a tato Jinama – mají na začátku sestupu kapli, ve níž se můžete svěřit pod ochranu při sestupu nebo poděkovat za ukončení výstupu. V Jinamě je poustevna je pod ochranou Panny Marie Milosrdné. Malá kaple z roku 1924 byla postavena z příspěvků obyvatel obcí San Andrés a Isora a také emigrantů na Kubě.

Tak pojmenovali obyvatelé ostrova El Hierro tuto část náhorní plošiny Nisdafe. Toto jméno pochází z kuriózního vulkanického fenoménu. V této severní části Mesety, erupce vulkanického celku San Andrés musely být velmi fluidní a s mnoha plyny, proto zanechaly v podzemí a v malé hloubce roury a dutiny. Když tímto úsekem šlo jezdectvo, kroky rezonovaly, jako by se bubnovalo. Odtud pochází tento kuriózní název – země, která zvučí. Tento název je více než tři století starý, protože se nacházel již ve starých zápisech od Bartolomého Garcíi del Castillo. Přežívá i dnes a dává mu tajemný nádech.